Svet-Stranek.cz
Vše pro Vaše zvířata
MVDr.Lýdia Čačková

Články:Vše pro Vaše zvířata

Články

Na tomto odkaze najdete můj článek o stáži v Maroku. Přeji příjemné počteníčko
http://www.equichannel.cz/american-fondouk-ostrov-nadeje-pro-marocka-zvirata


Veterinář a já

 

Někdy se stává, že přijedu k pacientovi po tom, co mě majitelezavolají a je „všechno špatně“. Někdy je to proto, že s telefonátem přílišdlouho otáleli, jindy prostě trvalo, než sehnali ochotného veterináře. Jindy zas koněošetřili sami a tím mi práci zkomplikovali a sobě většinou pak navýšili účet.Proto jsem se rozhodla, že sepíšu par malých rad, podle kterých se můžete přikomunikaci s veterinářem řídit a usnadnit tak průběh ošetření jemu i soběa hlavně zlepšit šance svého svěřence.

1. díl: Veterinář

Koho si k svému zvířectvu zavoláte je vaševolba, proto je dobré vybrat člověka, kterému důvěřujete a jehož radami se pakbudete řídit. Nejlepší je samozřejmě specialista. Druhů zvířat je mnoho a žádnýveterinář nemůže do hloubky umět léčit všechny. Proto se i veterinářispecializují. Pes netrpí stejným nemocemi jako kůň. A tak veterinář, který sespecializuje na malá zvířata nebude nejlepší volba k ošetření koně aobráceně. Samozřejmě základní ošetření akutního případu by měl zvládnout u všechdruhů, ale ani tehdy to není vždy pravda, zvlášť pokud se jedná o hodněspecifické akutní onemocnění.

Dobré je mít jednoho „dvorního lékaře“, kteréhomůžete vždy zavolat a který vaše koně zná. Ví jaká prodělali onemocnění, nakteré vyšetření jsou citlivější a podobně. Pokud s tím svým nejstespokojeni, změňte ho. Ale pak je nutné, aby jste toho nového obeznámili sevším, co už bylo se zvířetem provedeno a čím a jak bylo léčeno. Nejlepší jeproto vést si o léčení a nemocech, ale i o běžném ošetření podrobnézáznamy.

Nejhůř se léčí zvíře, kterépřed vámi léčilo pět jiných lidí. Proto, když už veterinář, kterémudůvěřujete nastolí léčbu, nevolejte jiného, protože ten může mít jiné postupy atak vlastně začne léčit úplně od začátku. Vás to stojí víc peněz a zvíře je takdéle vystavené stresu.

Je sice dobré mít svého „dvorníholékaře“, ale váš diář by měl určitě obsahovat víc telefonních čísel veterinářů.Jedna má známa řekla: „Mám v diáři deset veterinářů a i tak je to někdymálo.“ Může se stát, že ten váš právě nebude mít čas, bude ošetřovat jinéhoakutního pacienta, bude nemocný, na semináři nebo na dovolené a pak je dobrémít nějakou tu zálohu, pokud ji Váš veterinář za sebe nemá. Poznačte siv diáři, který veterinář drží pohotovost, aby jste věděli kam volat, kdyžse něco stane v sobotu o půlnoci.

Drahý nebo levný? Kolik siúčtuje veterinář za své služby je výsledek ocenění své práce ale i nákladuvynaložených k jejímu vykonání. Je potřeba vědět, že se veterinární lékařimusí  vzdělávat, aby udrželi kroks vědou a byli schopni stále lépe a účinněji léčit své pacienty. Semináře,přednášky a kurzy nejsou levnou záležitostí a vyžadují osobní účast. Protonezanevřete na doktora, který za vámi nemohl přijít, protože se vzdělával, děláto pro pacienty. Do nákladů se pak promítne vždy i vybavení. Čím lépe jevybaven, tým dražší bývají jeho služby. Pořizovací ceny diagnostických iterapeutických přístrojů jsou nemalé a jejich provoz a udržovaní taky. Alelepší vybavení znamená i lepší ošetření. Proto nesuďte jenom podle ceny, alepodle služeb a celkového přístupu.

A ještě jeden poznatek. Pokud vám veterinář, kterého jste si vybrali arozhodli se mu důvěřovat naordinuje nějakou léčbu, držte se jí. Měnit adoplňovat jí podle toho, co vám který známý „koňák“ poradí, může mít neblahénásledky.




„Co musím a co bych měl(a)“

Kůň - vakcinace, preventivní vyšetření a to kolem...

 

Často se setkávám s tím, že majitelé přesně nevědí, co jsou ze zákonu povinní dělat se svými čtyřnohými svěřenci. Také mají často nedostatek informací o tom, co je dobré mít na paměti a hlídat, i když to zákon nepřikazuje. I pokud tohle všechno přece jenom víte, třeba Vám neuškodí menší zopakování.

 

Co říká zákon o chovu koní, tedy spíš o tom, co chov koně musí splňovat?

 

Dnes už v podstatě ze zákona není povinné nic, pokud tedy koně budete mít na své malé pastvině a nikdy s ním nebudete cestovat. To v překladu znamená, že s ním nebudete chodit na svody, výstavy a soutěže, závody a ani vyjížďky za přírodou mimo území vašeho kraje. Když se ale těchto radostí nechcete vzdát, zákon na vaše bedra ukládá několik povinností:

 

-        kůň musí být pravidelně vakcinovaný proti chřipce– to znamená, že musí mít platné vakcinační schéma - první vakcinaci, následně boostrovou vakcinaci, a poté revakcinaci. V současné době už pouze jednou ročně (přesněji po dobu deklarovanou výrobcem o délce trvání vakcinované imunity) a v imunitě po poslední vakcinaci musí být min. 7 dnů. Tím je myšleno, že v imunitě musí být nejméně 7 dnů a nejvíce rok od poslední vakcinace. Je důležité si přesně ohlídat termíny další vakcinace, protože když se opozdíte, musí se s celým vakcinačním schématem začít od začátku. To pro Vás znamená nejenom vyšší náklady, ale také zdržení, kterým můžete přijít ozávod nebo svod, kterého jste se chtěli účastnit. Chřipka je vysoce infekční onemocnění, které (pokud se nezkomplikuje druhotnou bakteriální infekcí) většinou probíhá rychle a mírně. Problémem však je, že se lavinovitě šíří. Doba od primární infikace po první zjevné projevy je velice krátká. Toto onemocnění, projevující se horečkami, apatií a suchým kašlem, naruší koni kondici a na určitou dobu tak výrazně omezí jeho výkony. Vakcína sice vzhledem k množství a proměnlivosti kmenů viru nechrání zvíře na 100% před onemocněním, ale výrazně snižuje jeho šířenív populaci. Tím vzniká menší pravděpodobnost, že se kůň (pokud jsou všichni koně v jeho společnosti vakcinovaní) nakazí. Potom se nemůže stát,že kůň, kterého celou sezónu připravujete na důležitý závod, ho nepoběží nebo nepodá předpokládaný výkon,protože se nakazil chřipkou.

-        vyšetření na infekční anémii koní – AIE – tohle velice nebezpečné onemocnění se v současné době v České republice nevyskytuje, ale vzhledem k otevřeným hranicím existuje riziko, že se do republiky zavleče. Stát proto ukládá povinnost majitelům vyšetřovat své koně na toto onemocnění serologickou metodou jednou za dva roky. Stačí zavolat veterináře, ten koni odebere krev a pošle ji na vyšetření. Výsledky i faktura za vyšetření přijdou majiteli přímo domů, pokud se s veterinárním lékařem nedomluví jinak. Ten si to pak nechá při další návštěvě veterináře zapsat doprůkazu koně.

-        čipování – podle změny vyhlášky č.136/2004Sb.,ze dne 3. července 2009 o označování zvířat musí být od 3. 7. 2009 každé hříbě označeno mimo jiné i čipem, a to tím způsobem, že čipování musí proběhnout před jeho odstavem, aby byl vydán průkaz koně až po označení, nejpozději do 31. prosince roku narození daného koně nebo během  6-ti měsíců od data jeho narození. Tato vyhláška uvádí i výjimky – plemena koní, kterým tato povinnost odpadá. Bližší podrobnosti najdete přímo ve vyhlášce. U některých plemen provádí čipování přímo plemenáři, kteří zapisují hříbě do plemenné knihy. U jiných to pak provádějí veterináři.

 

Předchozí tři věci musí chovatel udělat, pokud chce s koněm cestovat a účastnit sesvodů. Pro majitele, kteří chtějí svou klisnu připustit nebo svého hřebce používat jako plemeníka, však povinnosti těmito třemi body nekončí:

 

-        klisna-pokudchcemajitelklisnu připustit přirozenou plemenitbou (to znamená přímohřebcem), musí mít klisnu vyšetřenou kultivačním vyšetřením na nakažlivý zánět dělohy koní (původce Taylorella equigenitalis)  2x v intervalu 14 dnů – to se týká klisen poprvé zařazených do plemenitby nebo klisen jalových z předchozí sezóny a klisen po roční reprodukční pauze, tudíž všech klisen, které neporodily minulou sezónu zdravé hříbě. Toto vyšetření hradí stát. Onemocnění se přenáší pohlavním stykem a způsobuje výtoky po připuštění, vyšší odumírání embryí a také potraty. Proto uvedené vyšetření není jenom v zájmu státu, ale i v zájmu vlastního chovatele.  Je také potřeba zkontrolovat zda hřebec,kterým se klisna připouští, prodělal zmíněné vyšetření a zda bylo negativní(nákaza se nenašla). Tím je zaručeno, že se připouštěním nenakazí vaše zdravá klisna a nepřipravíte si tak hromadu problémů s jejím léčením.

-        plemenný hřebec - využívaný v přirozené plemenitbě, musí být vyšetřen na nakažlivý zánět dělohy koní předzahájením připouštěcí sezóny – hrazeno chovatelem. U hřebců toto onemocnění probíhá bez zjevných příznaků, a tak vůbec nemusíte zjistit, že je váš kůň nakažený. Stejně tak je potřeba zkontrolovat, zda klisna, kterou váš hřebec připouští, podstoupila vyšetření na nakažlivý zánět dělohy. Jinak můžete následně tratit finance, ať už za jeho léčbu nebo za případně zmeškanou závodní činnost. Při změně chovatele nebo hospodářství musí být hřebec vyšetřen na nakažlivý zánět dělohy koní – hrazeno chovatelem

– před odběrem spermatu musí být plemeník vyšetřen na infekční anémii koní a na nakažlivý zánět dělohy koní ( 2x během 7 dnů) - hrazeno státem   

- plemenní hřebci ve střediscích pro odběr spermatu musí být vyšetřeni na hřebčí nákazu – hrazeno státem

 

Co je dobré pohlídat audělat, i když to zákon nepřikazuje?

 

Vakcinace:

-     TetanusOnemocnění, které je způsobené toxinem, který produkuje Clostridium tetani–anaerobní bakterie – bakterie,která roste nejlépe bez přístupu vzduchu, přítomná v podstatě všude kolem nás. Koně jsou vůči jejímu toxinu velice citliví, a když se u nich nejčastěji přes drobné poranění nebo přes poraněné dásně při výměně zubů infekce rozvine, toxin produkovaný bakteriemi způsobí svým vlivem na nervové buňky křeče, které končí smrtí koně. Onemocnění se velice těžce a nákladně léčí.  Úspěšnost jeho léčby je navíc malá. Proto je lepší preventivně vakcinovat koně proti tetanu.Výrobci vakcín dnes už uvádějí na trh kombinované vakcíny proti chřipce i tetanu v jedné dávce, a tak můžete povinnou vakcinaci spojit s vakcinací chránící život vašeho koně. Ohledně nákladů se jedná o minimální rozdíl. První vakcinace se provádí kolem 6. měsíce života, pakse za 4-6 týdnů dělá boostrová vakcinace – která imunitu upevní. Následně se vakcinuje jednou ročně.

-        EHV koňský herpesvirus – Herpesviry jsou viry, které po infekci mohou dlouho přebývat v organizmu bez toho, aby způsobovaly zjevné příznaky. Přežívají ve vegetativní – klidové, spící formě často dlouhoudobu v nervových gangliích a přímo v buňkách imunitního systému. Pojejich reaktivaci – probuzení pak začnou působit zdravotní potíže závislé od toho, o který typ herpesviru se jedná.

- virus EHV1 způsobuje potraty a porody mrtvých nebo života neschopných hříbat, příznaky zánětu dýchacích cest, poruchy centrálního nervového systému

- virus EHV4 způsobuje záněty dýchacích cest

-dalšídvavirypatřícídotétoskupinyzpůsobujíobčasné záněty očí a pohlavního traktu.

Právě potraty a mrtvě narozená hříbata jsou největším strašákem chovatelů. Problémy dělají i záněty dýchacího aparátu. Proti viru se dá bojovat vakcinací. Vakcína je vytvořená proti viru EHV1 a EHV4, tedy proti těm, které způsobují největší problémy. Vakcinovat se začínají už hříbata ve věku od 6. měsíců, pak je za 4-6 týdnů boostrová vakcinace a revakcinace každý půl rok. Pro prevenci potratů se pak klisny vakcinují ještě 5., 7. a 9. měsíc gravidity. Vakcína nechrání klisnu na 100% před potratem a koně obecně před onemocněním dýchacích cest, ale podobně jako vakcína proti chřipce velice omezuje pravděpodobnost, že se zvíře nakazí a zmírňuje příznaky onemocnění v případě, že se nakazí.

 

Odčervení:


       kůň by měl být odčervován, stejně jako ostatní zvířata, v pravidelných intervalech, aby se zmenšilo zatížení organizmu parazity. U koní se nejvícev trávicím traktu vyskytují škrkavky, velcí a malí strongylidé, tasemnice a roupy. Každý druh má své oblíbené místo, kde se zabydluje, ale způsob, kterým škodí je v zásadě podobný. Tito parazité jednak okrádají koně o živiny, které přijímá z potravy,ale zároveň poškozují sliznice trávicího traktu. Při jejich velkých invazích kůň hubne a mohou se objevit lehké až těžké koliky, které můžou mít velice neblahé následky. Proto je vhodné koně pravidelně odčervovat. Názory na to, jak často a jakými přípravky odčervovat se i mezi odbornou veřejností dosti liší. Problém boje proti parazitům spočívá v jejich obrovské schopnosti stávat se odolnými k používaným medikamentům. Frekvence odčervení je závislá také na způsobu chovu koně. Koně, kteří jsou chováni ve velkých koncentracích (velkých počtech) na poměrně malé ploše, by se měli odčervovat 4x ročně, jinak by mělo stačit odčervení 2x ročně. Vzhledem ke vzrůstající odolnosti parazitů vůči antihelmintikám (protiparazitikám) však toto schéma už není vyhovující a koně často dostatečně nechrání. Poslední výzkumy ukázaly, že existuje i lepší cesta, a to vyšetření trusu na přítomnost parazitů. Před plánovaným odčervením se odebere směsný vzorek trusu (od několika koní) avyšetří se na přítomnost parazitů. Po odčervení se vyšetření zopakuje, aby se zjistilo, či daný přípravek na přítomné parazity vůbec zapůsobil. Po třech měsících se vyšetření opět zopakuje. Pokud počet nalezených parazitů nebude velký, může se další odčervení odložit o další tři měsíce. Ušetří to spoustu peněz, které by se jinak vynaložily na nefunkční druh odčervení nebo na odčervení, když to kůň ještě nepotřebuje. A samozřejmě menší frekvencí používaní antihelmintik se i sníží vznik odolnosti vůči nim.

 

Co říci závěrem? Pokud chcete mít svého čtyřnohého koňského kamaráda chráněného a v pořádku (a nebudete ho využívat k produkci potomstva), je potřeba minimálně pravidelné vakcinace proti tetanu, což je nejlepší spojit s vakcinací proti chřipce, a to i v případě, že neplánujete vyjíždět mimo kraj. Jak se říká – člověk míní, život mění – a v nákladech jde o zanedbatelný rozdíl. A nezapomeňte, že je potřeba také vaše koně pravidelně odčervovat.